Wehrmacht na gymnáziu aneb Návštěva z Waldkirchenu (+ film)

Psal se 22. den měsíce června a já jsem místo poklidného odpoledne ve svém domově zažíval poněkud méně poklidné odpoledne jako spoluorganizátor druhého pokusu o blitzkrieg. Naše škola totiž ten den hostila návštěvu z partnerského gymnázia ve Waldkirchenu a kdo si myslel, že přijede maximálně pětičlenná delegace, byl na omylu. Přijel celý pedagogický sbor (cca 45 lidí = nepřátelská přesila 2 na 1)...

Něco z historie časopisu 3. díl

Před prázdninami se necháme zlákat texty beletristickými, které nám připomenou sladké chvíle nicnedělání s pěknou knihou. Hezké okamžiky odpočinku a příjemné počtení.

Pátý Liebsbrief - Poníkový speciál
Hi! Srdečně zdravím všechny příznivce  Liebesbriefů. Vánoce jsou na spadnutí a já jsem tu s dalšími zážitky z mého pobytu, který po Vánocích bude přesně v půlce. Dnes, jak už naznačil úvodní titulek se opět vrátíme k poníkům. Takže viel Spaß!

Okulár do přírody Vimperska: Vývoj obojživelníků aneb odtrhnutí oka od okuláru

skokan hnědý

Obojživelníci, nejstarší suchozemská skupina obratlovců. Vyvinuli se z lalokoploutvých ryb, sice se odpoutali od vody, avšak jejich rozmnožování v ní zůstalo. Obojživelníci se dělí na ocasaté (mloci, čolci, macaráti, ...) a bezocasé (žáby). Mluvím o tomto rozdělení, jelikož vývin mláďat je mírně odlišný. Obojživelníci se páří a vyvíjí ve vodě, což je důkazem jejich vývoje 
z ryb. 







Exkurzně vzdělávací týden? Proč ne!

Zatímco si třeťáci užívali u moře, my, mladší studenti (tedy 6.G a 2.A) jsme se vydali do západních Čech na EVT. A že jsme toho stihli! Mariánské a Františkovy Lázně, Karlovy Vary, Cheb, Klínovec, Bečov nad Teplou, Loket,... K vidění toho bylo opravdu hodně a zážitků jsme si odvezli ještě více. A proč se na celý týden nepodívat z více úhlů? Vyzpovídala jsem pro vás pár účastníků a tady jsou odpovědi. ☺



Něco z historie časopisu 2. díl

Tento díl je věnovaný opět životu studentů- kdo z nás neprošel tanečními a jaký byl výsledek? A co soužití s učiteli? Tento tvor bývá pro studenty velkou záhadou, přestože se setkávají velmi často, učitelova duše bývá jiná, než si studenti myslí.

Tak nějak málo tančím
Tanec Všude kolem nás. I takový titulek by nebyl od věci. Taneční kurzy jsou v plném proudu, tančit se začalo i na Kavčích horách již v páté sérii Star Dance. A jak se tančí mě, když jsem již čtyři roky tanečně vzdělaný?


Jak já bych tančil!
První překážkou v taneční seberealizaci je absence příležitostí. Nemám kde ukázat, jaký jsem "mistrný tanečník". Právě proto se obávám, že ona mistrnost již za sebou zavírá vrátka. Kdyby tak zavírala... Alespoň bych měl důkaz, že tu byla.
Co jste hasiči, ...
Pravda, párkrát jsem svoje střevíce provětral. Hasičský ples, to je ta pravá příležitost pro můj taneční um. A nejraději tančím kolem půlnoci! To si všichni přítomní myslí, že tančím skvěle (v tu dobu již požili notnou dávku alkoholu). Těm střízlivým se zase mohu vymluvit, že jsem to s alkoholem přehnal já, a proto tak divně pohybuji nohama.
Co vlastně umím?
Jsem rád, že jsem v prváku taneční kurz pana Fíly navštěvoval. Mohl jsem si vyzkoušet spousty druhů tanců, od české klasiky až k pohybům hodících se k latinsko - americkým rytmům. Co jsem si opravdu zapamatoval, je polka. Ta se dá využít právě na rozličných plesech. A co víc! Já její kroky dovedu napasovat na valčík! To jen tak někdo neumí, že?
Maturák. To bude tanec.
Za pár měsíců startuje náš maturitní ples, který již nyní s vervou chystáme. Doufám, že se bude líbit všem hostům a že si tam všichni příjemně zatančíme. Musím domluvit s panem kapelníkem, aby jako sólo pro učitele i rodiče zahrál polku. Nebo že bych oprášil pár dalších základních krokových variací?
Jakub Vácha

Dobrman aneb Třeťáci na STK

Odpočítávala jsem měsíce, týdny a nakonec i dny. Těšila jsem se na dlouho očekávaný moment, kdy naposledy zavřu šatní skříňku (Ty zimní brusle bych už vážně měla vzít domů.) a dobalím si poslední věci, které se mnou pocestujou směrem k Jadranu. Ale jak to tak
u mě bývá, můj začátek STK nebyl nikterak růžový.

Cesta byla dlouhá, avšak velmi zajímavá. Zpívalo se hned, co jsme opustili naši vlast. Generál Laudon a Běží liška k Táboru byly nejoblíbenější hitovky, které s nadšením prozpěvovala zejména pětice hochů sedící úplně vzadu. Poslouchat je byla zábava, ale po dvou hodinách neustálého kvílení jsem vytáhla sluchátka 
z baťůžku, protože jsem usoudila, že změna repertoáru by mi mohla zachránit alespoň hrstku mozkových buněk.

Jestli červen mokrý bývá, obilí pak málo rodívá

Čas letí jako bláznivý, červen se přehoupl do své druhé poloviny a to znamená, že zanedlouho nám studentům opět začnou rajské časy plné lenošení, cestování, zábavy s přáteli a odpočinku. Na dva měsíce se tak odmlčí i náš časopis, a proto mi dovolte, abych se s vámi rozloučila sloupkem plným pranostik, kterými vás zásobuji již od začátku kalendářního roku 2016.

Červen je měsícem jahod.

Botanika a Karel IV.? Proč ne aneb náš výlet do Prahy

Náš výlet započal před školou v půl osmé ráno. Nasedli jsme do autobusu, vybrali sedačky a byli připraveni je neopustit za žádnou cenu. Cesta byla pro mne dlouhá, ačkoli jsem vedle sebe měla mou kamarádku z redakce, se kterou se člověk nikdy nenudí. Během cesty nám ale padala hlava dolů, a tak, když jsme přijeli do Prahy, byla jsem trošku zmatená, zpomalená a nohy jakoby mne neposlouchaly. 
Paní učitelka Heřtová si vzala do rukou mapu a naše krasojízda po Praze protrhla pásku START. Nejprve jsme měli navštívit botanickou zahradu. Trochu jsme se motali pražskými uličkami, ale nakonec jsme to našli. Možná jsme šli až moc rychle, jelikož jsme tam dlouhou dobu čekali a já (nevím jak ostatní) jsem z toho byla ještě více unavená. Přesto nám však průvodce sdělil informace, které byly zajímavé, a něco jsem si zapamatovala, ale nebudu lhát, mohl přidat na hlase, protože když jste měli štěstí, slyšeli jste ho na dva metry. Myslela jsem si, že se podíváme do skleníku, který opravdu nešel přehlédnout, ale k mému zklamání tam šla pouze mladší skupina žáků ze 2.G.

Něco z historie časopisu 1. díl

Slibované vzpomínání na práci redaktarů, kteří psali pro GOOL v jeho začátcích před pěti lety, je tady. Oblíbená rubrika Face to face vám možná pomůže rozhodnout, jaký jazyk zařadit do vašeho učebního plánu pro příští školní rok. A tradiční téma mnoha generací vimperských gymnazistů - přezouvání - se neobehraje nikdy.

Face to face


Umět francouzsky                                  versus                                             Umět německy




Najdeš si svého amanta                               1:0                                        mají jen Helmuty a Hannelory
Francie je trochu z ruky                               0:1                                       ruku v ruce přes hranici
zní to luxusně                                              1:0                                        zní  to německy
francouzsky se dá ledacos                           1:0                                        německy se jedině „šprechtí“
nadávkám nikdo nerozumí                          0:1                                        můžeme si solidně ponadávat
baští šneky                                                   0:1                                       dají přednost knödlům
pozvu holku na šáňo                                    1:1                                       pozvu kluka na pívo

.....................................................................4:4........................................................................................
Francouzská kuchyně, móda ani polibek dnes nepřekonaly novopečené mistry ve Formuli 1.
Karča Karasová

Přezouvat se budem. A tečka.

Vypadá to bledě. V pondělí o velké přestávce byla v knihovně schůzka zástupců tříd s vedením školy a krom jiného se řešilo i horké téma – přezouvání.
Když se narazilo na problém s obuví, spousta studentů jako by se probudila z mikrospánku. Oproti dosavadnímu průběhu schůze se rozpoutala poměrně živá diskuze, žádný z argumentů však nepřesvědčil paní ředitelku o tom, že přezouvání je skutečně zbytečnost. Letmý pohled pod stůl mě ujistil, že studenti jsou z větší části opačného názoru. Ani návrh, že teď, když je teplo a sucho, a my chodíme do školy v balerínách a sandálech, bychom mohli povinnou ranní zastávku v šatně zrušit, neprošel. Takže nám asi bohužel nezbývá nic jiného, než se s tím smířit. Ono pověstné „nejlepší obrana je útok“  vzhledem ke zvyšujícímu se počtu kázeňských opatření nedoporučuji.
A co dál se v knihovně řešilo?
Že se máme chovat k dospělým (a učitelům zvlášť) slušně, jednat s nimi jako s autoritou a poctivě je zdravit.
A taky to, že peníze ze školské rady skutečně nejdou na sportovce, ale na učebnice do knihovny a na naše vstupy do divadla či na besedy.
Lucka Klímová + Jana Zývalová


Jak mě zasáhl Robin Hood

Stejně jako každý rok jsem se i  letos vypravila na Otáčivé hlediště do Českého Krumlova. Nyní jsem zhlédla nesmrtelnou legendu o hrdinovi sherwoodského lesa, Robinu Hoodovi.

Děj určitě všichni dobře znáte, proto bych chtěla zmínit hlavně úžasnou atmosféru. Byla opravdu úchvatná! Jako pokaždé se mi i tentokrát tajil dech. Nejkrásnější byla hned úvodní pasáž, kde byl zapálen hrad  Braiena, Robinova nejlepšího přítele. Pro ještě větší efekt byl jeden z herců také zapálen. Samozřejmě, že to bylo v plánu a naprosto bezpečné, žádná nečekaná nehoda.  Celé publikum ale natolik zaujal jeden z „mrtvých vojáků“, který byl zřejmě „zabit“ na špatném místě, takže po dobu, kdy Robert z Locksley (pro neznalé Robin) vedl s Braienem životně důležitý rozhovor, se snažil nenápadně odplazit na druhou stranu scény.  Představení  nadále proběhlo bez sebemenších komplikací, alespoň já žádné nepostřehla.

Návštěvu  divadla s nejvyšším stropem na světě všem vřele doporučuji. Viděla jsem zde už šest her a každá z nich byla "do puntíku vychytaná", naprosto dokonalá. 





 
 

Slyšeli jste o permonících?


I skupina Kabát ve své písni Dole v dole zpívá o permonících skrytých pod zemí. Civí z děr kamenů a kdo ví, mohou tam hlídat poklad. Kdo to vlastně ale permoník, jinak řečený skřítek nebo trpaslík, je? Jedná se 
o pohádkovou (či reálnou?) bytost, která žije v dolech a horníkům pomáhá nebo úmyslně škodí.  Jak už tomu bývá, i oni jsou opředeni spoustou pověstí a my se zde seznámíme právě s několika z nich ze známých Kašperských Hor.






[Otvírák] Redaktoři nejsou. A co takhle sponzoři?

Zdravím!

Pravidelně každý měsíc přemýšlím, o čem otvírák bude (a často to dopadne, že o ničem). Tento měsíc ale něco mám! Dokonce mi námět poskytl jeden student (i když neúmyslně a ani já nevím, kdo to je). Na jednom z našich plakátů se totiž objevil nápis, proč jako nemáme vlastní doménu. Já bych to ráda vysvětlila.

Možná to někoho překvapí, ale opravdu to není kvůli tomu, že bychom tak toužili mít v adrese ".blogspot", samozřejmě by se nám líbila víc adresa casakgool.cz. Důvod je proto zcela prostý - vlastní doména zkrátka něco stojí. A jistě nechcete, aby se redaktoři, kteří za svoji celoroční práci kromě nějaké té pochvaly, případně jedničky z češtiny nic nedostanou, ještě skládali na doménu.

Nicméně, pokud by se někdo toužil stát naším sponzorem a doménu nám každý rok zaplatil, bránit se nebudeme. A klidně pro něj vyrobíme na stránkách zvláštní kolonku "Sponzoři".

Ať už s vlastní doménou nebo bez ní, užijte si červen a hlavně poslední články v tomto roce. Třeba reportáže z kurzů druhých a třetích ročníků.

Obdivuji lidi, kteří umí správně česky

Ať už se bavíme o jakékoliv olympiádě, ve spojitosti se stupni vítězů slýcháme vždy jedno jméno, a to Aneta Staňková. Jinak tomu nebylo ani u olympiády v českém jazyce. Tam ale zazářila ještě mnohem více než v ostatních soutěžích a přes školní, okresní a krajské kolo se probojovala až do kola celostátního! Čekala takový úspěch? A jak se na jednotlivá kola připravovala? Tak to už nám prozradila ona sama. Takže pokud chcete příští rok uspět jako ona, určitě čtěte dál, ať víte, jak na to...





Májová kapka platí nad dukát

Pátý měsíc v roce, pokládaný za nejkrásnější v roce, je u konce. Dnes je jeho označení květen běžné, ale málokdo ví, že je tomu tak teprve necelých 211 let. Původně se užíval název máj (z latinského maius). Jako květen pojmenoval měsíc lásky poprvé Josef Jungmann, jeden z hlavních představitelů národního obrození a tvůrce novodobé češtiny.

Okulár do přírody Vimperska: Hnízdění ptactva

hnízdo pěnkavy obecné
V této době se veliké množství našeho ptactva připravuje na hnízdění. Tedy k vytvoření potomstva a zachování rodu. Samotnému hnízdění předchází spoustu aktů. Samci druhů vyznačujících se pohlavním dimorfismem přepeřují do svatebního šatu či se jim výrazné zbarvení peří ještě zvýrazňuje. Tyto změny zbarvení slouží k upoutání a přesvědčení samičky k páření. Můžeme namítnout, proč nemají pestré zbarvení i samice, aby se líbily také samcům. Zbarvením zobrazuje genetickou vyspělost a schopnost regenerace. Zbarvení do hnědých, černých, šedých ojediněle zelených barev mají k lepšímu ukrytí v hnízdě. Všichni jsme již určitě slyšeli zpěv ptactva na jaře, ozývá se z každého křoví.

Rarita Šumavy? Umrlčí prkna...

     Nedávno jsem narazila na zajímavou pověst, která se týká, nám všem jistě známé Horské Kvildy, a chci se s vámi o ni podělit.  Navíc jsem trochu zapátrala a dozvěděla se o umrlčích prknech něco  víc…

            Jednou o Dušičkách uzavřel jistý, alkoholem posilněný, mladík rouhavou sázku. O půlnoci vyjde z hostince a na rozcestí vytáhne ze země jedno z umrlčích prken. Lehne si na něj a přespí tak až do svítání. Marné bylo varování přátel, mladík se nenechal odradit.
Související obrázek            Těsně před půlnocí se vytratil ven, vytáhl zabodnuté prkno a naložil si ho na záda. Řekl si: „Přenesu ho do komory ve svém domě, abych v noci neumrzl, tam se lépe vyspím.“ Ale prkno bylo stále těžší a těžší, až se mladík pod vahou nákladu bořil do půdy. Chtěl se desky zbavit, jenže ta se mu doslova přilepila na záda. Polomrtvého mladíka zachránili sousedé, ten se ale pomátl a zbytek života prožil v chudobinci. Sedával, hleděl do plamínků, a když vyšel ven na vzduch, drmolil slova a věty v neznámém nářečí, kterému nikdo nerozuměl.


To nejlepší na začátek aneb Zahajovací koncert Pražského jara

Už se nemůžete dočkat letních prázdnin a s nimi spojených festivalů plných skvělé muziky, zajímavých lidí a spousty zábavy? Kdo vyrazil 12. května do Prahy, případně si zapnul ve 20.00 ČT Art, zjistil, že vytoužené období je za dveřmi. Sezóna hudebních festivalů totiž již odstartovala, a to tím nejvýznamnějším, nejhonosnějším a podle mě i nejlepším - mezinárodním hudebním festivalem Pražské jaro.