S Davidem Zadákem o cyklistice, intru a holkách?!

Rozhovor už jsme na stránkách školního časopisu neměli pořádně dlouho, a proto je nyní čas to napravit! Tentokrát jsem se pro vás rozhodla vyzpovídat jednoho velmi úspěšného sportovce. Nejedná se však ani o lyžaře, ani o snowboardistu, ale o cyklistu Davida Zadáka. Jak zvládá týden na internátě, co považuje za svůj největší úspěch a má vůbec holku? Na to vše jsem se ho pořádně vyptala!


Studený listopad - zelený leden

Teploty klesají k bodu mrazu, studený vítr šlehá do tváří a vytrvalé plískanice nás provází cestou do školy. Brzy se stmívá a často je mlhavo, že člověk nevidí na krok. Těší mě, mé jméno je listopad. Nejen v pohádce O dvanácti měsíčkách se předposlední měsíc v roce představuje nepříliš příjemným počasím, i v realitě lze zaznamenat blízký příchod zimy. Podle řady lidových rčení by mělo čtvrté roční období nastupovat už 11. listopadu, příjezdem Martina na bílém koni. Pojďme se tedy blíže podívat na život zmíněného světce, možná najdeme odpověď na otázku, proč právě on pomyslně ukončuje podzim.

Svatomartinská slavnost v Malenicích

P. Hovorková

V neděli 13. listopadu ve 4 hodiny odpoledne již podruhé zavítal do Malenic svatý Martin na bílém koni, pokud neznáte pověst o svatém Martinovi, trošku vám ji připomenu.  Pověst je o žebrákovi, který ve velké zimě prosí před branami města Amiensu o almužnu, projíždí tudy Martin a jelikož u sebe nemá žádné peníze, které by mohl žebrákovi dát, tak alespoň prostě oděnému muži daruje polovinu svého pláště.





Ani Vimperk nemá čistý štít

Město Vimperk. Dá se říci, že ho bereme jako součást života. Máme zde kamarády, chodíme do školy, a tak i my ti, kteří zde nežijeme, víme něco o jeho historii. Naučili nás, že náměstí vyhořelo. Ale proč? A co Vodník? Určitě se mu tak neříká jen pro srandu králíkům. Nesmím opomenout ani zámek, ke kterému se také leccos váže. Trochu jsem se po tom pídila a hádejte co – nestačila jsem se divit, kolik toho je!

Lidská (ne)logika

Moji nemilí spoluobyvatelé této planety, poslední dobou Vámi začínám být stále více znechucena. Neříkám, že předtím jsem nebyla, ale postupně se to stále zhoršuje. Ve stavu hlubokého zamyšlení nad Vámi  jsem dostala nápad a napsala tento dopis, který je určen Vám všem, obyvatelům planety Země.


Slavili jsme Halloween ...

Jak už mnozí víte, tak se ve škole konal Halloween pro žáky z 1.G a 2.G, a tak jsem dva z nich požádala, jestli by mi neodpověděli na nějaké otázky. Ptala jsem se Monči a Fandy. Takže tu máme rychlointerview:



Líbila se ti akce?
M - (přemýšlí) Ano              F - Ano
Dozvěděli jste se něco zajímavého?
M - Možná.           F - Ano
Jaká hra pro tebe byla nejlepší?
M - Tam jak jsme šli v noci. Bojovka!               F - Nepamatuji si, jo asi ta bojovka.
Měli jste nějakou masku?
M - Ano                 F - Ano      Jakou?                M - čarodějnice                   F - čert
Jaká maska se vám líbila nejvíce?
M - Lada (sugar skull)         F - Sugar skull
Báli jste se?
M - Ne, pouze při bojovce.                               F - Ne
Slavíte doma Halloween?
M - Ne                   F - Ne     Budete ho slavit?               M - Ne                   F - Ne    
Měli jste s sebou nějaké sladkosti z domova?
M - Ano                 F- Jo                       Jaké?                      M - Dobré.            F - Buchtu, cookies.
V kolik jste šli spát?
M - Ve 2 hodiny.        F - Půl druhé.
Jak jste zvládli druhý den ve škole?
M - V pohodě.                      F - Dobře.
Máš nějaký vtipný zážitek?
M - Ano                 F- Jo        Jaký?      M - Příliš osobní.          F - Příliš osobní.
Co byste příště chtěli vylepšit, nebo tam mít navíc, kdyby se akce konala příště?
M - Nic.                  F - Nic, bylo to super.
Jaká akce by se ti líbila na podobném principu, ale s jinou tematikou?
M - Něco s Vánocemi.        F - Něco s Vánocemi.                          


Eliška Samcová

Jelen ve Strakonicích

Dne 2.11. ve Strakonicích poskakoval po pódiu kulturního střediska Jelen. Avšak nikoli jelen evropský (či lesní nejsem obeznámen, jak je to nyní), ale česká skupina Jelen hrající  písně vlastní tvorby vycházející z country, folku, bluegrassu a blues. Jejichž hvězda putuje stále výše. Strakonice navštívili
v rámci svého turné k novému albu Vlčí srdce. Koncert začal okolo osmé hodiny večerní, samotnému kapely předcházela předkapela David Stypka and Bandjeez, jež zahrála své písničky například Vrány taky či Láska není. Po přibližně čtvrt hodině určené předkapele se objevili technici a zahájili přestavbu pódia, A potom se roznesla po jevišti mlha, ze které vyšli  ti, kvůli kterým jsme zde byli. Jelen. Koncert zahájili písní z nového alba Sám sebou tato píseň není doprovázena nástroji, nýbrž luskáním či tleskáním a po chvíli rozpohybovala kapela celý sál. Část publika seděla na sedačkách a to přímo u kraje hlediště, druhá část seděla nahoře nad hledištěm. Na pódiu vystoupila také česká zpěvačka Kateřina Marie Tichá společně zahráli tři písničky. Program byl příjemně a vtipně moderován zakladateli kapeli Jindrou Polákem a Ondřejem
sál Strakonického kulturního domu


Divadelní dílna nedílna v Bechyni

Všechno začalo na jedné zkoušce někdy na konci května. „Našla jsem nějakou divadelní akci, kam se může jet s rozdělaným představením, nezkusíme něco udělat, abychom se tam mohly podívat?“ Ještě plné zážitků z divadelní přehlídky v Krumlově, jsme nadšeně kývly. A tak jsme měsíc před odesíláním přihlášek začaly tvořit nové divadlo. Rodičům jsme kladly otázky typu „Proč jsem přišla na svět?“ nebo „Proč jste mě pojmenovaly zrovna takhle?“ a vymýšlely, jestli jsme holky, slečny nebo dívky. Nakonec jsme ale velmi nedodělaný scénář spolu s přihláškou a velmi malými očekáváními poslaly.

Překvapivě nám v září přišel mail, že do Bechyně jedeme. A najednou tu byla podobná situace jako v červnu. Za měsíc a něco jedeme, možná bychom mohly něco nazkoušet. Z plánovaných šesti zkoušek ale byly nakonec tři a my jsme se na cestu vydaly se stále velmi rozpracovaným představením.

Hned při zahájení nás čekalo první překvapení, organizátoři všem nadšeně oznámili, že tu letos bude i jedno rozpracované představení. Většinou sem prý taková nejezdí, ale letos tu jedno bude. Takže tu jako jsme jediní s nedokončeným? A jak že sem normálně nejezdí? Nemají náhodou v propozicích, že je to hlavně pro rozdělaná představení? Samé otázky.

Další rozčarování přišlo s prvními zhlédnutými divadly. Všechny precizně vyladěné, s účastmi na několika soutěžích, často derniéry. Ehm, nemá se tady náhodou na představeních pracovat? Co chcete na těchto ještě vylepšit?

Poslední naděje a očekávání jsme upínaly k (auto)dílnám. Dočkáme se konečně nějakých divadelních cvičení? Nahlédneme do kuchyní ostatních souborů, jak nám bylo slibováno? Kdo hádá, že nikoliv, hádá správně. Dostali jsme provaz a pomocí něj a čehokoliv dalšího měla každá skupina znázornit jedno zhlédnuté představení. Což sice nebylo vůbec špatné, ale přece jen, od divadelní dílny jsme toho čekaly víc.

S velmi smíšenými pocity jsme odehrály začátek naší holčičí hry. Po několika náhodných pozitivních reakcích jsme se nicméně na diskuzi docela těšily. Bohužel přišlo rozčarování číslo čtyři. Kromě asi tří konstruktivních návrhů jsme se během hodiny dozvěděly pouze poznámky typu: „Vaše pantomima nebyla precizní.“ Ano, nebyla, ale co byste čekali po třech zkouškách?

Ze samotné „dílny“ jsme sice odjížděly lehce rozladěny, nicméně naší hru určitě plánujeme dokončit a snad někdy na jaře ji i zahrát. Držte nám palce!