Throwback to Summer Punk Party

Před pár dny to byl přesně měsíc od letošní nepopsatelné Summer Punk Party, která se uskutečnila, jak tomu bývá každým rokem, ve Volyni. Hlavní atrakcí byla americká skupina, která vznikla již
v roce 1990 a byli to legendární Dog Eat Dog! Vystoupily zde i další skvělé skupiny a interpreti, ale myslím, že všichni byli zvědaví nejvíce na již zmíněnou skupinu. 


Hřbitov Velhartice, oživlé mrtvoly a temný rituál

Již před prázdninami jsem si udělala výlet do městečka Velhartice na Klatovsku. Prohlédla jsem si nejen zdejší hrad a zámek, ale i obec jako takovou. Jistě pochopíte, že nešlo vynechat místní hřbitov, kam sami rodáci velmi neradi chodí, ženy při mších dokonce omdlévají. Ptáte se proč?

Související obrázekPodle jistého publicisty a kronikáře se v jihovýchodní části velhartického hřbitova kdysi dávno odehrály černé satanské mše s pokusem oživit mrtvého. Podle pověstí unesli satanisté z nedalekého dvora krásnou pannu a obětovali ji při svém rituálu. Možná právě jí patří tajemná tvář, která prosvítá z omítky štítu na hřbitovním kostele. Někteří ale tvrdí, že ona tvář patří hradní paní, která zemřela při porodu. Každý ať si vybere. Největší záhadou ale je, že i po překrytí omítky novým nátěrem dívčí tvář znovu vystoupila na povrch.

S Velharticemi se však pojí ještě další tragické události. Zdejší hrad, údajně propojený se hřbitovním kostelem podzemní chodbou, vlastnil v 17. století jeden Španěl, který prý zdejší obyvatele obracel na katolickou víru poměrně drastickými způsoby. V hradní hladomorně umučil desítky lidí. Kolují i zvěsti, že na místě kamenného kostela kdysi stával kostel dřevěný, do nějž se jednoho dne ukryli osadníci před lupiči. Ti kostel vypálili a nešťastníci tak uhořeli za živa. Na hřbitově se má také nacházet neoznačený hromadný hrob, kam byli naházeni zavraždění sudetští Němci během jejich divokého odsunu po druhé světové válce.

Příběhy o hrůzách kolem velhartického hřbitova se tak časem jen kupily. Jako by tohle místo přitahovalo jen samé zlo.

[Otvírák] První krátký souhrn

Zdravím!
Jak jste si jistě všimli září neznamená jen první úkoly a písemky, ale také první články na GOOLu. Co jste si zatím mohli přečíst? Já bych osobně doporučila dva rozhovory.

První, který jsme interně pojmenovali rozhovor s podivínem redakce i školy, vám řekne něco 
o starém známém Honzovi Jandovi. Druhý naopak představí osobu, která je na škole zcela nová. Nejedná se ovšem o nikoho z prvních ročníků, ale naší skvělou lektorku Teal.

Minulost bychom měli a co bude dál? Jako vždy nejasná otázka, ale slíbit vám můžu například první články od našich nových posil nebo nový komix. Na obzoru je také vidina anglických článků z tvůrčího psaní s Teal, o kterém se určitě brzy všichni dozvíte víc.

Seznamte se s Teal!


Kdo se někdy učil cizí jazyk, určitě potvrdí, že nejvíc k prohloubení cizojazyčných znalostí přispěje pobyt v zahraničí. Když vás, obrazně řečeno, hodí do vody, a vy musíte plavat. 
V našem případě tedy mluvit a snažit se dorozumět. Ne každý si však může dovolit dlouhodobý pobyt v zahraničí, zvlášť pokud se věnuje jiným jazykům, než jakými se mluví 
v našich sousedních státech. Proto existují projekty, díky nimž se rodilí mluvčí z Velké Británie, USA nebo třeba Španělska ocitnou na nějaký čas v české škole a učí žáky svou mateřštinu.
Letos se poštěstilo našemu gymnáziu a od září můžete na chodbách potkávat usměvavou Američanku Teal Vickrey. Tahle mladá milovnice koček s okouzlujícími vlnitými vlasy pochází
z USA ze státu Colorado a přijela k nám, aby lépe poznala českou kulturu a pomohla zdokonalit naši angličtinu. Teal navštěvuje jednou týdně každou skupinu angličtiny a pro zájemce připravuje klub tvůrčího psaní, který by měl zahájit svou činnost už v říjnu. Pokud se chcete dozvědět o sympatické Teal více, rozhodně si přečtěte následující rozhovor.

Okulár do přírody Vimperska: Kukačka obecná

Kukačka obecná (Cuculus canorus)

Máme zde začátek dalšího školního roku a také další sérii okuláru. Dnešním tématem bude kukačka obecná (Cuculus canorus) známá díky svému hlasu, ale i díky způsobu výchovy mláďat. Kukačka obecná má zbarvení podobné menším dravcům, například poštolce obecné nebo krahujci obecnému. Je také stejně veliká. Tato podoba přináší kukačce výhody i nevýhody. Dravci ji považují za svého druha a neútočí na ni. Malí ptáčci si ji dokonce občas 
s dravcem spletou – někteří pak před ní prchají, další na ni naopak útočí a klovou ji za letu.

Vzácný první rozhovor letošního školního roku!

Bezchybný matematik, zkušený motorkář, fyzik, scénárista, kameraman, režisér, herec, třídní podivín (samozřejmě jen v tom nejlepším slova smyslu), školní oblíbenec, vítěz nejedné matematické soutěže (dostala jsem zákaz tam počítat Klokana),.... prostě a jednoduše všemi známý Jan Janda. Milí Goolaci, ještě mi řekněte, že jsem měla první rozhovor letošního školního roku udělat s někým jiným...



Zazářete v září se Světluškou


Prázdniny utekly jako voda a naše diáře se opět začínají plnit 
domácími úkoly, školními exkurzemi či termíny zkoušení. Přestože týden většiny studentů je nabitý k prasknutí, někteří si najdou čas i na jiné aktivity než učení, psaní úkolů nebo vypracovávání referátů a prezentací. V následujících řádcích vás seznámím s dvěma záležitostmi, které stojí za poznámku ve vašich kalendářích.








Wehrmacht na gymnáziu aneb Návštěva z Waldkirchenu (+ film)

Psal se 22. den měsíce června a já jsem místo poklidného odpoledne ve svém domově zažíval poněkud méně poklidné odpoledne jako spoluorganizátor druhého pokusu o blitzkrieg. Naše škola totiž ten den hostila návštěvu z partnerského gymnázia ve Waldkirchenu a kdo si myslel, že přijede maximálně pětičlenná delegace, byl na omylu. Přijel celý pedagogický sbor (cca 45 lidí = nepřátelská přesila 2 na 1)...

Něco z historie časopisu 3. díl

Před prázdninami se necháme zlákat texty beletristickými, které nám připomenou sladké chvíle nicnedělání s pěknou knihou. Hezké okamžiky odpočinku a příjemné počtení.

Pátý Liebsbrief - Poníkový speciál
Hi! Srdečně zdravím všechny příznivce  Liebesbriefů. Vánoce jsou na spadnutí a já jsem tu s dalšími zážitky z mého pobytu, který po Vánocích bude přesně v půlce. Dnes, jak už naznačil úvodní titulek se opět vrátíme k poníkům. Takže viel Spaß!

Okulár do přírody Vimperska: Vývoj obojživelníků aneb odtrhnutí oka od okuláru

skokan hnědý

Obojživelníci, nejstarší suchozemská skupina obratlovců. Vyvinuli se z lalokoploutvých ryb, sice se odpoutali od vody, avšak jejich rozmnožování v ní zůstalo. Obojživelníci se dělí na ocasaté (mloci, čolci, macaráti, ...) a bezocasé (žáby). Mluvím o tomto rozdělení, jelikož vývin mláďat je mírně odlišný. Obojživelníci se páří a vyvíjí ve vodě, což je důkazem jejich vývoje 
z ryb. 







Exkurzně vzdělávací týden? Proč ne!

Zatímco si třeťáci užívali u moře, my, mladší studenti (tedy 6.G a 2.A) jsme se vydali do západních Čech na EVT. A že jsme toho stihli! Mariánské a Františkovy Lázně, Karlovy Vary, Cheb, Klínovec, Bečov nad Teplou, Loket,... K vidění toho bylo opravdu hodně a zážitků jsme si odvezli ještě více. A proč se na celý týden nepodívat z více úhlů? Vyzpovídala jsem pro vás pár účastníků a tady jsou odpovědi. ☺



Něco z historie časopisu 2. díl

Tento díl je věnovaný opět životu studentů- kdo z nás neprošel tanečními a jaký byl výsledek? A co soužití s učiteli? Tento tvor bývá pro studenty velkou záhadou, přestože se setkávají velmi často, učitelova duše bývá jiná, než si studenti myslí.

Tak nějak málo tančím
Tanec Všude kolem nás. I takový titulek by nebyl od věci. Taneční kurzy jsou v plném proudu, tančit se začalo i na Kavčích horách již v páté sérii Star Dance. A jak se tančí mě, když jsem již čtyři roky tanečně vzdělaný?


Jak já bych tančil!
První překážkou v taneční seberealizaci je absence příležitostí. Nemám kde ukázat, jaký jsem "mistrný tanečník". Právě proto se obávám, že ona mistrnost již za sebou zavírá vrátka. Kdyby tak zavírala... Alespoň bych měl důkaz, že tu byla.
Co jste hasiči, ...
Pravda, párkrát jsem svoje střevíce provětral. Hasičský ples, to je ta pravá příležitost pro můj taneční um. A nejraději tančím kolem půlnoci! To si všichni přítomní myslí, že tančím skvěle (v tu dobu již požili notnou dávku alkoholu). Těm střízlivým se zase mohu vymluvit, že jsem to s alkoholem přehnal já, a proto tak divně pohybuji nohama.
Co vlastně umím?
Jsem rád, že jsem v prváku taneční kurz pana Fíly navštěvoval. Mohl jsem si vyzkoušet spousty druhů tanců, od české klasiky až k pohybům hodících se k latinsko - americkým rytmům. Co jsem si opravdu zapamatoval, je polka. Ta se dá využít právě na rozličných plesech. A co víc! Já její kroky dovedu napasovat na valčík! To jen tak někdo neumí, že?
Maturák. To bude tanec.
Za pár měsíců startuje náš maturitní ples, který již nyní s vervou chystáme. Doufám, že se bude líbit všem hostům a že si tam všichni příjemně zatančíme. Musím domluvit s panem kapelníkem, aby jako sólo pro učitele i rodiče zahrál polku. Nebo že bych oprášil pár dalších základních krokových variací?
Jakub Vácha

Dobrman aneb Třeťáci na STK

Odpočítávala jsem měsíce, týdny a nakonec i dny. Těšila jsem se na dlouho očekávaný moment, kdy naposledy zavřu šatní skříňku (Ty zimní brusle bych už vážně měla vzít domů.) a dobalím si poslední věci, které se mnou pocestujou směrem k Jadranu. Ale jak to tak
u mě bývá, můj začátek STK nebyl nikterak růžový.

Cesta byla dlouhá, avšak velmi zajímavá. Zpívalo se hned, co jsme opustili naši vlast. Generál Laudon a Běží liška k Táboru byly nejoblíbenější hitovky, které s nadšením prozpěvovala zejména pětice hochů sedící úplně vzadu. Poslouchat je byla zábava, ale po dvou hodinách neustálého kvílení jsem vytáhla sluchátka 
z baťůžku, protože jsem usoudila, že změna repertoáru by mi mohla zachránit alespoň hrstku mozkových buněk.

Jestli červen mokrý bývá, obilí pak málo rodívá

Čas letí jako bláznivý, červen se přehoupl do své druhé poloviny a to znamená, že zanedlouho nám studentům opět začnou rajské časy plné lenošení, cestování, zábavy s přáteli a odpočinku. Na dva měsíce se tak odmlčí i náš časopis, a proto mi dovolte, abych se s vámi rozloučila sloupkem plným pranostik, kterými vás zásobuji již od začátku kalendářního roku 2016.

Červen je měsícem jahod.

Botanika a Karel IV.? Proč ne aneb náš výlet do Prahy

Náš výlet započal před školou v půl osmé ráno. Nasedli jsme do autobusu, vybrali sedačky a byli připraveni je neopustit za žádnou cenu. Cesta byla pro mne dlouhá, ačkoli jsem vedle sebe měla mou kamarádku z redakce, se kterou se člověk nikdy nenudí. Během cesty nám ale padala hlava dolů, a tak, když jsme přijeli do Prahy, byla jsem trošku zmatená, zpomalená a nohy jakoby mne neposlouchaly. 
Paní učitelka Heřtová si vzala do rukou mapu a naše krasojízda po Praze protrhla pásku START. Nejprve jsme měli navštívit botanickou zahradu. Trochu jsme se motali pražskými uličkami, ale nakonec jsme to našli. Možná jsme šli až moc rychle, jelikož jsme tam dlouhou dobu čekali a já (nevím jak ostatní) jsem z toho byla ještě více unavená. Přesto nám však průvodce sdělil informace, které byly zajímavé, a něco jsem si zapamatovala, ale nebudu lhát, mohl přidat na hlase, protože když jste měli štěstí, slyšeli jste ho na dva metry. Myslela jsem si, že se podíváme do skleníku, který opravdu nešel přehlédnout, ale k mému zklamání tam šla pouze mladší skupina žáků ze 2.G.

Něco z historie časopisu 1. díl

Slibované vzpomínání na práci redaktarů, kteří psali pro GOOL v jeho začátcích před pěti lety, je tady. Oblíbená rubrika Face to face vám možná pomůže rozhodnout, jaký jazyk zařadit do vašeho učebního plánu pro příští školní rok. A tradiční téma mnoha generací vimperských gymnazistů - přezouvání - se neobehraje nikdy.

Face to face


Umět francouzsky                                  versus                                             Umět německy




Najdeš si svého amanta                               1:0                                        mají jen Helmuty a Hannelory
Francie je trochu z ruky                               0:1                                       ruku v ruce přes hranici
zní to luxusně                                              1:0                                        zní  to německy
francouzsky se dá ledacos                           1:0                                        německy se jedině „šprechtí“
nadávkám nikdo nerozumí                          0:1                                        můžeme si solidně ponadávat
baští šneky                                                   0:1                                       dají přednost knödlům
pozvu holku na šáňo                                    1:1                                       pozvu kluka na pívo

.....................................................................4:4........................................................................................
Francouzská kuchyně, móda ani polibek dnes nepřekonaly novopečené mistry ve Formuli 1.
Karča Karasová

Přezouvat se budem. A tečka.

Vypadá to bledě. V pondělí o velké přestávce byla v knihovně schůzka zástupců tříd s vedením školy a krom jiného se řešilo i horké téma – přezouvání.
Když se narazilo na problém s obuví, spousta studentů jako by se probudila z mikrospánku. Oproti dosavadnímu průběhu schůze se rozpoutala poměrně živá diskuze, žádný z argumentů však nepřesvědčil paní ředitelku o tom, že přezouvání je skutečně zbytečnost. Letmý pohled pod stůl mě ujistil, že studenti jsou z větší části opačného názoru. Ani návrh, že teď, když je teplo a sucho, a my chodíme do školy v balerínách a sandálech, bychom mohli povinnou ranní zastávku v šatně zrušit, neprošel. Takže nám asi bohužel nezbývá nic jiného, než se s tím smířit. Ono pověstné „nejlepší obrana je útok“  vzhledem ke zvyšujícímu se počtu kázeňských opatření nedoporučuji.
A co dál se v knihovně řešilo?
Že se máme chovat k dospělým (a učitelům zvlášť) slušně, jednat s nimi jako s autoritou a poctivě je zdravit.
A taky to, že peníze ze školské rady skutečně nejdou na sportovce, ale na učebnice do knihovny a na naše vstupy do divadla či na besedy.
Lucka Klímová + Jana Zývalová


Jak mě zasáhl Robin Hood

Stejně jako každý rok jsem se i  letos vypravila na Otáčivé hlediště do Českého Krumlova. Nyní jsem zhlédla nesmrtelnou legendu o hrdinovi sherwoodského lesa, Robinu Hoodovi.

Děj určitě všichni dobře znáte, proto bych chtěla zmínit hlavně úžasnou atmosféru. Byla opravdu úchvatná! Jako pokaždé se mi i tentokrát tajil dech. Nejkrásnější byla hned úvodní pasáž, kde byl zapálen hrad  Braiena, Robinova nejlepšího přítele. Pro ještě větší efekt byl jeden z herců také zapálen. Samozřejmě, že to bylo v plánu a naprosto bezpečné, žádná nečekaná nehoda.  Celé publikum ale natolik zaujal jeden z „mrtvých vojáků“, který byl zřejmě „zabit“ na špatném místě, takže po dobu, kdy Robert z Locksley (pro neznalé Robin) vedl s Braienem životně důležitý rozhovor, se snažil nenápadně odplazit na druhou stranu scény.  Představení  nadále proběhlo bez sebemenších komplikací, alespoň já žádné nepostřehla.

Návštěvu  divadla s nejvyšším stropem na světě všem vřele doporučuji. Viděla jsem zde už šest her a každá z nich byla "do puntíku vychytaná", naprosto dokonalá. 





 
 

Slyšeli jste o permonících?


I skupina Kabát ve své písni Dole v dole zpívá o permonících skrytých pod zemí. Civí z děr kamenů a kdo ví, mohou tam hlídat poklad. Kdo to vlastně ale permoník, jinak řečený skřítek nebo trpaslík, je? Jedná se 
o pohádkovou (či reálnou?) bytost, která žije v dolech a horníkům pomáhá nebo úmyslně škodí.  Jak už tomu bývá, i oni jsou opředeni spoustou pověstí a my se zde seznámíme právě s několika z nich ze známých Kašperských Hor.






[Otvírák] Redaktoři nejsou. A co takhle sponzoři?

Zdravím!

Pravidelně každý měsíc přemýšlím, o čem otvírák bude (a často to dopadne, že o ničem). Tento měsíc ale něco mám! Dokonce mi námět poskytl jeden student (i když neúmyslně a ani já nevím, kdo to je). Na jednom z našich plakátů se totiž objevil nápis, proč jako nemáme vlastní doménu. Já bych to ráda vysvětlila.

Možná to někoho překvapí, ale opravdu to není kvůli tomu, že bychom tak toužili mít v adrese ".blogspot", samozřejmě by se nám líbila víc adresa casakgool.cz. Důvod je proto zcela prostý - vlastní doména zkrátka něco stojí. A jistě nechcete, aby se redaktoři, kteří za svoji celoroční práci kromě nějaké té pochvaly, případně jedničky z češtiny nic nedostanou, ještě skládali na doménu.

Nicméně, pokud by se někdo toužil stát naším sponzorem a doménu nám každý rok zaplatil, bránit se nebudeme. A klidně pro něj vyrobíme na stránkách zvláštní kolonku "Sponzoři".

Ať už s vlastní doménou nebo bez ní, užijte si červen a hlavně poslední články v tomto roce. Třeba reportáže z kurzů druhých a třetích ročníků.