I skupina
Kabát ve své písni Dole v dole zpívá o permonících skrytých pod zemí. Civí
z děr kamenů a kdo ví, mohou tam hlídat poklad. Kdo to vlastně ale
permoník, jinak řečený skřítek nebo trpaslík, je? Jedná se
o pohádkovou (či
reálnou?) bytost, která žije v dolech a horníkům pomáhá nebo úmyslně
škodí. Jak už tomu bývá, i oni jsou
opředeni spoustou pověstí a my se zde seznámíme právě s několika z nich ze
známých Kašperských Hor.
Zde žil
kdysi o samotě sedlák. Byl to dobrý člověk a celý život chránil skřítky před
zvědavci. Po těžké práci k němu skřítci přispěchali do světnice a hodný
sedlák jim dal najíst a umyl je. Oni se mu za to samozřejmě odvděčili tím, že nechali
zlaťák pod neckami, stříbrný tolar v hrnku od mléka a místo suchých
drobečků z chleba měl sedlák na lopatce zlatý prach. Když onemocněl a byl
upoután na lůžko, permoníci za ním přišli a starali se o něj, jak nejlépe
uměli. Takhle spolu všichni žili několik let. Skřítci s ním byli až do
jeho posledního vydechnutí. Lidé pak dobrosrdečného sedláka našli uloženého v rakvi
obloženého těmi nejkrásnějšími lučními květy.
Skřítkové
chodili i k jinému sedlákovi z Kašperských Hor. Každý večer si u něj
vyprosili mléko a kousek chleba. Za to mu na oplátku permoníci dohlíželi na
dobytek a hospodářství mu jen vzkvétalo. Jednoho dne ale onemocněl a nemohl
vstát z postele. Nakázal tedy ženě,
aby malé skřítky nakrmila. Ona na to však neměla čas a tak tento úkol přenechala
děvečce, která se povalovala na slamníku. Když viděla, jak permoníci
přicházejí, okamžitě na ně zvolala: „Táhněte pryč a koukejte si opatřit jídlo
jinde.“ Jen co to děvečka dořekla, jeden
permoník zapískal a ze všech děr začaly vylézat myši, krysy a línou dívku
zahubily. Říká se, že od té doby její kostra běhá s houfy krys a myší Antonínskou ulicí v Kašperských Horách.
A jaká z toho
plynou ponaučení? Když nějakého permoníka potkáte, buďme na něj hodní jako
sedláci a oni se nám odvděčí. V opačném případě se pak v Kašperských Horách
vyhýbejte (hlavně v noci) Antonínské ulici.
Komentáře
Okomentovat