Než začnu vyprávět o adapťáku, stálo by za zmínění, že tento rok jsem odstartovala
svůj čtyřroční maraton s dalšími 23 spolužáky na tomto gymnáziu. Měla jsem
z přechodu na střední školu velký strach, ale díky akcím, o kterých se
nyní budu zmiňovat, mi můj začátek v nové třídě velmi usnadnil.
Adaptační
kurz vypukl dne 26. září a začínal po příjezdu do penzionu Babůrek, kde bylo
zajištěno hezky zařízené ubytování. Celý začátek byl pojatý ve stylu námořníci
a heslo: Táhneme za jeden provaz, nás doprovázelo až do konce kurzu. Lektorky,
které pro nás vymýšlely program, byly opravdu milé a byla s nimi i zábava,
hráli jsme spousty her a dozvěděli jsme se i některé užitečné informace, jednu
bych zmínila pod heslem: Když máš hlad, nejsi to ty. Každopádně kurz byl
užitečný i zajímavý a konečně jsem trochu poznala každého ze svých spolužáků.
K programu se dále vyjadřovat nebudu, po něm už přišla jenom večerka, a
v deset už jsme měli být na svých v pokojích. Ráno přišla snídaně,
zádrhel s autobusem, nevím, jak přesně to bylo, ale jeli jsme o chvilku déle,
než jsme původně měli. Jediné, co mě mrzí, že nebyl kurz delší a škoda a že
jsme nebyli v plném počtu.
Po
adaptačním kurzu následovalo ještě křtění, které nemůžu říct, že bych si ho nějak
extra užila, 4.A si ho však užila velmi,
myslím si to. Křtění beru jako tradici, kde je super, když si člověk umí ze
sebe udělat legraci a aspoň si procvičí svůj žaludek, jak je i není citlivý.
Popravdě těším se, až se na někom budu taky takhle moct vyblbnout, ale co
doporučuji dalším prvákům, vezměte si s sebou náhradní oblečení, tu cestu
autobusem bych nikomu nepřála.
E. Samcová
Komentáře
Okomentovat