Můj začátek studia ...

Než  začnu vyprávět o adapťáku, stálo by za zmínění, že tento rok jsem odstartovala svůj čtyřroční maraton s dalšími 23 spolužáky na tomto gymnáziu. Měla jsem z přechodu na střední školu velký strach, ale díky akcím, o kterých se nyní budu zmiňovat, mi můj začátek v nové třídě velmi usnadnil.










Adaptační kurz vypukl dne 26. září a začínal po příjezdu do penzionu Babůrek, kde bylo zajištěno hezky zařízené ubytování. Celý začátek byl pojatý ve stylu námořníci a heslo: Táhneme za jeden provaz, nás doprovázelo až do konce kurzu. Lektorky, které pro nás vymýšlely program, byly opravdu milé a byla s nimi i zábava, hráli jsme spousty her a dozvěděli jsme se i některé užitečné informace, jednu bych zmínila pod heslem: Když máš hlad, nejsi to ty. Každopádně kurz byl užitečný i zajímavý a konečně jsem trochu poznala každého ze svých spolužáků. K programu se dále vyjadřovat nebudu, po něm už přišla jenom večerka, a v deset už jsme měli být na svých v pokojích. Ráno přišla snídaně, zádrhel s autobusem, nevím, jak přesně to bylo, ale jeli jsme o chvilku déle, než jsme původně měli. Jediné, co mě mrzí, že nebyl kurz delší a škoda a že jsme nebyli v plném počtu.


Po adaptačním kurzu následovalo ještě křtění, které nemůžu říct, že bych si ho nějak extra užila,  4.A si ho však užila velmi, myslím si to. Křtění beru jako tradici, kde je super, když si člověk umí ze sebe udělat legraci a aspoň si procvičí svůj žaludek, jak je i není citlivý. Popravdě těším se, až se na někom budu taky takhle moct vyblbnout, ale co doporučuji dalším prvákům, vezměte si s sebou náhradní oblečení, tu cestu autobusem bych nikomu nepřála. 

E. Samcová

Komentáře