Vávra, těší mě


Válka ovlivnila mnoho lidských osudů a inspirovala mnoho lidí k psaní. Ať už ta první nebo druhá světová. Lidé válčili, válčí a s největší pravděpodobností válčit budou. Jedním z těchto nadšenců je i Dušan Vávra, který sepisuje osudy vojáků druhé světové války ze Strakonicka a každý příběh vykresluje v reálných barvách. Barvách útěku, války a návratu, který byl pro mnohé z nich jistě složitým. Tito lidé za nás bojovali. To nejmenší, co pro ně můžeme udělat, je připomenout si jejich jména a vyjádřit obdiv za jejich statečnost a oddanost vlasti, za kterou neváhali nasadit životy.


Čím Vás inspiruje období druhé světové války, které se stalo podkladem pro Vaše psaní?

Vojenství mě vždycky lákalo.

Dušan Vávra
Zdroj: www.google.cz

Proč jste se rozhodl napsat knížku?

Už odmala jsem si chtěl napsat knížku, takže se mi vlastně splnil dětský sen. Navíc mám knihy rád. Myslím, že jsou to nejlepší, co lidstvo vymyslelo. To, že jsem napsal čtyři, je bonus.

Tím, že vycházely knihy pozpátku, jste něco sledoval?

No to si piš, že jo. Viděla jsi Hvězdný války?

Ne.

Hvězdný války mají takovou jednu raritu. Kromě toho, že jsou hrozně populární, se točily odzadu. A když Lucas natočil Hvězdný války, epizodu čtyři, celý svět se ptal: „Kde jsou ty předchozí díly?“ A já jsem chtěl, aby ti letci byli vydaní jako poslední, ale s pořadovým číslem jedna. Byl to prostě takový marketingový tah. Ale všechny tři knížky fungují samostatně, nejsou na sobě závislé. Ale zároveň jen ty tři dávají ucelený přehled o regionu Strakonicka.
Zdroj: www.google.cz

Je náročné skloubit práci a zálibu?

Díky bohu za to. Já si čistím hlavu a udržuju se při zdravým rozumu. Takže psaní je vlastně relax. Plus se ještě dozvím spoustu zajímavých věcí. Měl jsem tam třeba člověka, který odmítl nastoupit vojenskou službu z náboženských důvodů. Byl totiž v církvi Adventistů sedmého dne. „No, výborně,“ říkám si, „v životě jsem to neslyšel.“ Napíšu to do všemocného internetu a dozvím se, že existují od roku 1905.

Z jakých archivů čerpáte informace?

 Využívám vojenský archiv v Praze - Ruzyni. Pokud si čtenář bude chtít zjistit něco navíc, tak mé knihy jsou pro něj vodítkem. Navíc naši „chytří“ zákonodárci vymysleli, že když se rozdělila republika, že od nějakého roku vezmeme vojáky – Slováky i Čechy – a odneseme jejich dokumenty do Trnavy. Na Slovensko. V pořádku, napíši žádost, ve které musím prvně doložit, že mám nějaký příbuzenský vztah k dané osobě, což nemám.

Určitě jste se setkal s mnoha zajímavými lidmi. Kdo Vás nejvíce ovlivnil?

Srdeční záležitost je vždycky to, s čím člověk začne. Pro mě to byl Rudolf Haering z Volyně a zbrojíř Václav Pávek. Tím jsem si splnil dětský sen, že napíšu knížku. Ale tam byly bonusy, protože jsem měl kazety a citoval jsem tam slovo od slova. Na to se navalilo další. Dneska bych to samozřejmě udělal jinak. Udělal bych to lepší. Je zajímavé, že ty tři díly Mužů na správné straně, bych nechal stejné. Nic bych na nich nezměnil. Maximálně bych tam dal víc fotek, ale to zas bylo dané penězi. Protože sám si žehlím, sám si peru. A Fífa mně víc nedala. (pozn. red.: Fífa, tedy Světlana, je manželka Dušana Vávry)

Každou knihu křtíte nějakým originálním způsobem. Jak Vás tato křestní média napadají?

Smích. Buďte rádi, že neznáte mé myšlenkové pochody. Třeba vlčí máky mě napadly v souvislosti, když jsem jel na kole a viděl jsem je. Byly symbolem válečných veteránů. Anglický čaj – to jsem narazil. Žádný totiž není. Neexistuje. Je to jen pojem. Angličané proslavili pití čaje, ale do ní se dovážel. Anglický vzduch mi přivezla dcera Rozára v bandasce, kterou jsem otevřel až při křtu. Mix písků jsem si přivezl z Normandie.

Jak jste si dokázal vybojovat přítomnost spitfiru na křtu Vaší knihy Muži na správné straně?

Přítomnost Spitfire na křtu knihy.
Zdroj: www.google.cz
Snadno. Člověk to zaplatil. Tedy spíše Muzeum Strakonice zaplatilo maketu. Dělal jsem to ve spolupráci s nimi. A dohodli jsme se, že oni ji zaplatí. Pak se přivezla maketa a sestavila se. Bylo to tam ku prospěchu věci.  

Vím, že máte historickou uniformu a nosíte ji. Odkud je?

Je z Anglie. Tyhle věci mají dvojí rovinu. Za prvé osobní – tedy když ji po někom zdědíš - ta druhá je, že si ji můžeš nechat ušít a to je i můj případ. Teď je ta uniforma osobní pro mě, protože je moje. Ale po kom je, to nevím. Získal jsem ji přes kamaráda na ebay, takže mi ji koupil. Byl problém ji sehnat na nás, normální lidi. Tenkrát jsem za ni zaplatil hodně peněz. (pozn. redakce: Autor nepatří mezi malé lidi, jako jsem například já, a myslím, že přes metr osmdesát má určitě)

Jak financujete celý projekt?

Křtu knih Dušana Vávry se účastní významné osobnosti. 
Na fotografii je Manuel F. van Eyck, který se zúčastnil války ve Vietnamu.

Zdroj: www.google.cz
Sám. Něco jiného je napsat knihu a vydat ji. Není důležité, kolik má stránek a co všechno tam chci dát. Je to otázka peněz. Přijdu do tiskárny a zeptají se mě: „Kolik v tom chcete utopit peněz? Půl milionu? Bude knížka za půl milionu.“ Já jsem tam přijel a nejvíc jsem měl rozpočet 70 000 Kč, které jsem neměl. Vždy tam složím jistinu a s tím, že do konce měsíce to doplatím. Vždycky jsem to zaplatil. Já si šetřil prachy na letce, které jsou srdeční záležitostí. Jak jsem řekl, dal bych tam více fotek, ale rozpočet mi to nedovolil. 50 000 Kč mi vystačilo na vydání 400 kusů letců (prvního dílu trilogie). Chtěl jsem 500 kusů, které by i teď byly vyprodané, ale bohužel.

Co Vás čeká v nejbližší době?

Pracuji na knize Vávra, těší mě. Je o mých jmenovcích, se kterými však nemám kromě příjmení, nic společné. Napadlo mě zjistit, jestli byli vojáci mého příjmení také na frontě. Dozvěděl jsem se, že bojovali na východní i západní frontě. Dokonce mezi ně patřily i ženy. 

Kdy a kde budete křtít další knihu?

Dušan Vávra při křtění knihy Muži na správné straně.
Zdroj: www.google.cz
V září na Strakonickém hradě. To, že je to v tento měsíc, je další marketingový tah. Obvykle je to první nebo druhý týden, protože vlastně začne škola a nezačne škola. Tedy do školy se chodí, ale nic se nedělá. Přes léto to dělat nechci, to je nesmysl, lidi mají dovolenou. Médium neprozradím. Ale nebude to o uniformách, technice, letadlech a dalších válečných věcech. Bude to o ženách. Protože ta další kniha bude především o nich. Křest se bude vztahovat k módě, muzice a k ženám jako takovým. Na východní frontě totiž regulérně bojovaly, ale na západní frontě to bylo úplně něco jiného. Ženská pomocná služba, řidičky, spojařky a telefonistky atd. Ale do první linie se nedostaly. To byl západní pohled na ženskou účast na válce.

Měl jste nějaký cíl při psaní knih?

Zdroj: www.google.cz
Chtěl jsem dát do povědomí lidí jména těch vojáků, kteří za nás bojovali. Jména vyšších důstojníků známá jsou, ale těch, kteří bojovali v první linii ne. A že jich bylo poměrně hodně. Hlavně jsem se chtěl dozvědět, kolik vojáků v souvislosti se Strakonickem tady je. Někdy tam jsou i lidé, kteří by tam vlastně být neměli, protože někdy v šedesátých letech se změnily hranice okresů, tedy i toho Strakonického. Například Horažďovice – za války patřily do okresu Strakonice, ale dnes ne. I přesto jsem tam však vojáky přidal, protože v té době sem prostě patřili.

Ráda bych poděkovala Dušanu Vávrovi za poskytnutý rozhovor a popřála mu mnoho štěstí při psaní jeho dalších knih, které nám budou přibližovat osudy vojáků, kteří stáli na správné straně.

"Přísaháme při všem, co je nám svato, a v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením, že budeme poslušni presidenta a vlády republiky Československé a všech svých velitelů a vládou ustanovených, přísaháme, že budeme bez odmluvy plniti jejich nařízení vždy a všude, i v nebezpečí, bez váhání a odporu, že svých vojsk neopustíme, ale i životy své ochotně dáme na ochranu vlasti a za její svobodu, přísaháme, že budeme druh druha milovati, k sobě věrně státi, v nebezpečí se neopouštěti, ale až do konce se brániti tak, jak nám káže mužná čest a vědomí povinností občanských. Tak přísaháme!"

Zdroj: Muži na správné straně III. díl, Dušan Vávra




Komentáře