Soukromá motoškola


Přestože řidičským průkazem skupiny B disponuji už téměř dva roky, své obzory v oboru dopravy si neustále rozšiřuji dodnes. Nejenže neustále sbírám nové zkušenosti v řízení osobního automobilu, 
v areálu bývalých kasáren U Sloupů jsem si troufla i na motorku. V následujících řádcích se pokusím shrnout zásadní rozdíly mezi oficiální autoškolou a neakreditovanou motoškolou Jana Jandy.


1. Bezpečnost
V oficiální autoškole jsem se naučila vždy se před jízdou připoutat a srovnat si zrcátka tak, abych bezpečně viděla do všech směrů.
Zdroj: www.google.cz
Na motorce je zase nutné dbát na velikost helmy - mně ta půjčená málem spadla z hlavy, jak byla široká. Stačí se pevně držet, bezpečnostní pásy nehledejte. Udržení rovnováhy při rozjíždění a zastavování není zrovna nejsnazší, ale s Honzovou asistencí se mi podařilo se nepřevrátit.

2. Manipulace se spojkou a plynem
Když si vzpomenu na své první rozjezdy v autě, ještě teď mě bolí krční páteř z nepříjemných skoků vozidla způsobených zbrklým pouštěním spojky v kombinaci s nedostatkem plynu. Upřímně, zkoordinovat pohyb levé a pravé nohy mi činí problémy dodnes.

Na motorce ovládáte spojku, brzdu i plyn rukama. Jen řazení je přenecháno levé noze. Ačkoliv si můj osobní instruktor myslel, že citlivě pouštět spojku a rozumně přidávat plyn bude pro mě hračka, protože člověk má 
v rukou přirozeně více citu než v nohách, opak byl pravdou. Poprvé jsme se rozletěli za řevu motoru vstříc trnitému křoví, kterému jsme se vyhnuli jen neméně nebezpečným strháváním řídítek doleva, doprava, poté opět doleva a zase doprava. Při dalších pokusech o úspěšný rozjezd jsem si Honzova slova o decentním přidávání plynu a pozvolném pouštění spojky vzala k srdci natolik, že motor při rozjíždění "chcípl".


3. Jízdní komfort
Auto je prostorné, stabilní a sedačky v něm příjemně vypolstrované. Pohodlí při jízdě beru jako samozřejmost odjakživa, jako spolujezdec i jako řidič.
U motorky jsem musela výrazně snížit své nároky na řidičský komfort. Nejenže jsem si při zastavování spálila lýtko o rozžhavený výfuk, při nastupování jsem musela dávat pozor, abych neulomila blinkr. Ani nemluvím o neustálé nutnosti  udržovat stabilitu a vyrovnávání těžiště. Nebýt Honzy, asi bych si na motorku ani nedokázala sednout, natož uvést ji do pohybu.

Zdroj: www.google.cz

Sečteno a podtrženo, zůstávám věrná dvoustopým vozidlům. Nicméně motoškola s Janem Jandou je celkem zábava a myslím, že do maturity se mi podaří úspěšný rozjezd bez škubání a kličkování.


Komentáře